Již několikrát jsem ji na tomto blogu zmínila, jelikož jsem se na ni hrozně těšila. Po přečtení mi bylo skoro líto ji odložit. Celkově mne kniha opravdu zaujala, ale měla i své mouchy. A nyní se vám pokusím tak nějak osvětlit, o co v knize vlastně jde a jak na mne zapůsobila.
Nejdříve si ale řekněme něco o samotném autorovi. James Dashner je americký spisovatel, který má na svém kontě již několik fantasy sérií pro mládež. Většina jeho knih není moc známá a zatím nevyšla v češtině. Jeho trilogie Maze Runner se ovšem stala bestsellerem už několik dní po vydání.
James se narodil roku 1972 v Georgii, nyní ovšem žije v Rocky Mountains se svojí ženou a čtyřmi dětmi. Studoval účetnictví a finance, dnes se ale věnuje už jen psaní.
James Dashner je mnohými kritiky vychvalován, jinými shazován. Mnozí si myslí, že jeho série Maze Runner je originální, báječná a vůbec. Ti ostatní na to pohlíží skeptičtěji a přirovnávají to ke stylu Hunger Games, stejně jako přirovnávají Divergenci. Jistá podobnost tam je, to musíte uznat i vy, co jste Labyrint četli. Co si ovšem myslím, že se kritikům nelíbí je to, že autor do celého příběhu, který se odehrává v Placu zasadil jen jednu jedinou dívku. Některým to mohlo přijít nefér vůči ženám.
Klady a zápory knížky smíchám dohromady. Jak už jsem zmínila, poměrně se to podobá Hunger Games. Tvůrci vysadí "děti" na neznámém místě, kde bojují o přežití, sice s trochu lepšími podmínkami, ale bojují. Všude nástrahy, pasti a pokud vás bodne rmut, trochu se zblázníte a jakmile poblíž zvětříte Thomase, máte nutkání ho zabít, popřípadě nějakým způsobem zradit společenství.
I tak se musí autorovi uznat jistá část originality a dokonalá promyšlenost příběhu. Obzvláště jeho představivost. I když (troufám si říct) moje hranice představivosti sahají až na samotný konec světa, některé pasáže jsem si jen těžko představovala a nad knihou jsem strávila brainstormingem třeba pět minut. A jelikož mne brainstorming nad knihou nevýslovně baví, bylo to pro mne obrovské plus. Dále se mi hodně líbil nápad. A to, že se v knize objevila jenom jedna holka? Vůbec nevadí! Naopak jsem opravdu ráda, že jsem od typických dívčích "problémů" měla pokoj. Opravdu mě v knihách nebaví číst, když se holka rozmýšlí, jestli kluka políbit nebo ne, popřípadě si hraje na hroznou chudinku/hrdinku.
Celkově knihu hodnotím jako kladnou. Je v ní dost akce, ale není to tak přehnané (pokud nepočítám konec, kdy kniha vrcholí). U konce jsem brečela jako želva, za což bych autorovi také ráda poděkovala, rozbrečet mne dokáže jen velmi málo knih. Hrozně se těším na druhý díl, který má vyjít začátkem roku 2015 (pokud se vydání v češtině zase neopozdí).
Četbě zdar!
Grue.
2024 ©