Jelikož nikde na internetu nenajdete, o čem tato kniha je, rozhodla jsem se na ní udělat recenzi já. Tahle kniha rozhodně stojí za přečtení, mě osobně se hrozně líbila, je výborně napsaná, s jistým smyslem pro humor, kterému porozumí snad každý (ať už mladý, či starý), jelikož se tam jedná o studentská léta autorova a zároveň už krapet před časem, nadchne kniha opravdu každého.
V této knížečce autor vypráví o svém sedmnáctiletém já, kdy přišel na intr, a vypráví o svém studentském životě. Celá knížka je humoristicky laděná, autor ji vždy doplní nějakou poznámkou, ať už vtipnou nebo jen s novým názorem na věc. Také doplňoval historky z dětství, na které bylo také velmi naráženo, takže čtenář se necítí ochuzen, že neví nějakou podstatnou věc.
Kdyby nebylo autorovy dcery, tato kniha by asi ani nevznikla. Když totiž jednou byla ve svých sedmnácti letech nemocná, její otec (Jiří Hovorka), ve snaze jí stonání zpříjemnit, vyprávěl historky z doby, kdy bylo sedmnáct jemu. Její naslouchání a její smích se stal pro Hovorku největší odměnou, a pak díky ní sepsal i tyto veselé historky z dospívání.
Úryvek:
"S exkurzema se roztrh pytel.
Třídní měl kamaráda v krajská redakci rozhlasu. Tam jsme jeli vlakem.
Režisér nás už čekal. Plešatej chlapík s bystrejma černejma očima a orlím nosem.
Žoviálně nás přivítal v hale rozhlasu, třídnímu podal ruku. Kouřil dýmku. Tabák voněl.
Amfora, typnul jsem si. Vydali jsme se dlouhou chodbou do útrob rádia. Režisér šel v čele a se všema se zdravil. Měl na sobě bílej plášť a s námi za zády připomínal primáře na velkej vizitě.
Ukázal nám několik studií, hlasatelnu i režijní místnost.
,Na vašich pohádkách jsem vyrost,' vnucoval jsem se. ,O zvonící lipce,' dodal jsem.
,Slyším to jako dneska: účinkovali Antonín Zíb, nositel Řádu práce, Artuš Kalous, Bedřich Bobek, hudbu složil Vilém Prokop Mlejnek,' lez jsem rejžovi do konečníku.
Usmíval se, prokazatelně mu to dělalo dobře."
Kniha vyšla roku 2012 v Ateliéru Lucie, autor: Jiří Hovorka, paperback, 170 stran.
2024 ©